Týden snů (a jezer)
Týden snů začíná..
No. 1: Grossglockner Hochalpen Strasse...
...řídím, pro můj žaludek je to jistější.... jedeme brzy, opravdu, na můj vkus snad az příliš, ale nějak jsme nemohli dopsat... kolem 11 přijíždíme ke slavné HochAlpen Strasse, oblíbenému místu motorkářů a ,zkoušce dospělosti' cyklistů... jedeme jednu ,Kehre' neboli zatáčku za druhou a já mám co dělat, abych oči udržela na silnici... po cca 30 minutách dojíždíme k Franz Josef Hohe, místu, kam kdysi lidé jezdili také za ledovcem. Dnes z něj už je o mnoho méně, ale co zůstalo, je výhled na Gross Glockner, nejvyšší horu Rakouska. A ten je úchvatný stále...
No. 2: Lago di Braies
Budí me... vůně croissantů a pak si vzpomenu, kde jsme... Tenhle výhled bych mohla ,snídat' denně... Lago se pomalu probouzí a my jdeme kolem, než se probudí davy turistů, které jsme viděli včera večer.
Pár jezer už jsem viděla, ale Lago di Braies mohu směle počítat za jedno z nejfotogeničtějších... Hladina je zrcadlem okolní nádhery, takže když se vám hory nevejdou do záběru, můžete je vyfotit na hladině. Procházka se spoustou výhledů, zákoutí a malých pláží trvá cca hodinu a potkali jsme kočárky i babičky. Zkrátka takové krásné probuzení.
Pro náročnější túristy zde možné vyšplhat se na některý z okolních velikánů, cesta tam trvá kolem 4 hodin...
U paty jezera najdete starý krásný rodinný hotel, který na vás dýchne spoustou příběhů, které tahle stavba pamatuje. Pro milovníky 4kolovych domečků je za hotelem i parkoviště pro ně...
Lago di Braies... jen zlomek fotek... :-)
No. 3: Kolik zatáček mají Dolomity?
Naše další putování vedlo do Cortiny a pak průsmyky přes Marmoladu az ,domů'... na Gardu.
Cortina je celkem malé městečko, přesto v roce 1956 hostilo ZOH. Třemi lanovkami jsme vyjeli porozhlednout se po kraji. Opět jsem se nemohla dofotit, byť zrovna tahle část se do foťáku nějak nevešla, Genius Loci se prostě na paměťovou kartu nevměstnall.
Cesta horami byla kouzelná (a dlouhá), byť o zákruty zejména v passech nebyla nouze... Držela jsem se volantu a trénovala plynulou jízdu zatáčkami. Kraj jižních Tyrol opravdu stojí za bližší prozkoumání, je nádherný...
No. 4: Doma! Aneb severní zákoutí Lago di Garda...
Po hodinách zákrut jsme uvítali všechna známá místa v Rivě. ,Naši' zmrzlinu ve Flóře, restauraci, kemp, pláž. Uvelebili jsme se a... jako doma.
Ráno jsme den uvítali s un caffe shakerati senza zucchero con giacchio. Rozhodla jsem se, ze se tu italštinu musím naučit, když tu jsem ,doma'... No a samozřejmě zmrzlinou. Ve Flóře, kterou nám kdysi ukázali sousedé, za což jim patří dík.. Pistaciová tam se rovná požitkům nadpozemským.
Po občerstvení těla jsme se jali občerstvit ducha... resp. srdce pohledem na jezero z Pregasiny. Malá vesnička v kopcích, kam nadšenci (Peťa též) běhají neb jezdí na kole. Větší kontrast mezi živou až urputnou Rivou a malebnou tichou a útulnou Pregasinou s pár domky být nemůže. Kostelík, hřbitov se jmény několika málo rodin a kavárna - restaurace - bar. Pár uliček pro 1 a 1/4 auta.
Jedeme dále do kopců až na Lago di Ledro, cyklisté se stále nevzdávají... Kousek od parkoviště stojí úplně nejpůvodnější domy... Jedeme na projížďku po jezeře, šlapeme a kocháme se tyrkysovou nádherou, z níž zbyl po vyfocení jen kousek, ve skutečnosti je ještě krásnější..
No. 5: Je libo trochu se zašklebit?
V Limone najdete důvod se šklebit - citróny v jakémkoliv ,skupenství'... od sorbetu, likéru, až po bonbóny a mýdla. Jak by také ne, když citróny dali tomuto poetickému městečku jméno. Ty opravdové jsme tu teď nenašli, ale z minulé návštěvy na počátku července si pamatuji citronové obříky (klidně 20 cm velké plody).
Městečko je úžasné, 'duch místa' tu prosakuje stěnami domů, vine se malinkými uličkami a klesá po četných schodech až k jezeru. Atmosférou bych ho přirovnala k Českému Krumlovu, byť je o malinko menší...
Strávit zde pár chvil vřele doporučuji... odmyslíte-li si davy turistů a obchody jim přesně šité na míru, zanechá ve vás městečko citrónů příjemný pocit...
No. 6: Malcesine... zas' ty uličky
Tohle městečko je na dohled Limone, dělí je pouze pár desítek metrů jezera. Ty je možné za několik Eur lehce překonat loděmi, které mezi oběma městečky čile pendlují. My jsme kromě nás preváželi i auto, takže jsme osedlali naši Biancu Subarovou a vyjeli po silnici.
Při příjezdu do Malcesine vás uvítá pohled na Castello z 13. století s monumentální věží. Následují uličky, ulice, krámky a krámy a... jezero. Pohled na něj je z Malcesine stejně krásný jako všude na severu Gardy. Voda se tu leckde ,zakusuje' do domů, takže městečko tak trochu připomíná Benátky.
Při večerním zkoumání jsme potkali desítky obchůdků, které více či méně vycházejí vstříc vkusu turistů. Je úžasné nechat se vést do uzounkých uliček, kde máte možnost nahlédnout pod pokličku kuchaře či zákulisí obchodníka. Jedna taková ,tajemná' a temná nás zavedla až ke Castellu. Díky tomu jsme se dostali na koncert orchestru mladých lidí, kteří nás (neb přinejmenším (d)uši) oblažili krásnou Mozartovou a Haydnovou hudbou.
A když píšu o Malcesine, nemohu vynechat Monte Baldo, horu, která je dokonalým pozadím malcesinského panorama. S městečkem je hora spojena otáčející se lanovkou, nebo pešinkami. Tentokrát jsme ji vynechali, protože se naše dovolená zvrhla v bohapusté lenošení a ještě si příliš živě pamatujeme frontu, kterou jsme vystáli minule. Vřele ji ale doporučuji (ne frontu, ale lanovku na horu :-)), výhledy po cestě i nahoře na hoře jsou krásné...
No. 7: V nekonečném tichu a na dohled drakům...
Náš poslední přejezd by se dal nazvat třešničkou na dortu našeho společného týdne s Peťou. Nebo také splněným snem, který jsme už nějaký pátek snili.
Tempesta, výjimečná mikrovesnička mezi Malcesine a Torbole. Má dvě čísla popisná, kousek země prudce se svažující od silnice k jezeru.. Skála, citroníky, ještěrky a vila, která je malým hotýlkem. V názvu přesně vystihují podstatu celého jejich záměru: Enjoy the silence... a ticho zde opravdu ,uslyšíte'. Na prostoru, kde se vila nachází, je možné zabloudit, schovat se, objevovat četná zákoutí, nebo jen tak sedět a zírat na jezero. Návdavkem s výhledem na kitery, kteří více či méně úspěšně přemlouvaji své draky a vítr, aby je povozil.
Vlastně jsou tu slova málo, ale bylo to krásné a nezapomenutelné...
A pak už poslední café, kolony, ruch na silnicích a diskotéka v autě s Best of Lucie.
Diky všem, kdož dočetli až sem a přeji rodičům školáčků poklidný zářijový rozjezd a všem krásný podzim.